Někdy jsi byl(a) s lidmi, ale cítil(a) ses sám(a). Někdy jsi mlčel(a), protože svět byl příliš hlučný. Možná jsi ztratil(a) směr. Ale hvězdy tě vedly.

 

Jsi klid. Jsi ticho. Jsi pohled nahoru, když nevíš, co dál. Paměť v tobě nezmizela – jen ztichla. Cítíš, co jiní přehlíží. A slyšíš i beze slov. Solun není únik. Je to návrat. Do sebe. Do minulosti. Do nekonečna. Každé světlo tu svítí tiše – ale nezhasíná. Tohle je Solun.

 

Pokud jsi někdy potřeboval(a) zpomalit, zastavit svět, a přesto cítit, že jsi…

 

Pak jsi ze Solunu. Vždy jsi byl(a).